Můj život nebyl vždycky tak jednoduchý, jak se může navenek zdát. Tak jako u řady lidí.
Vyrůstal jsem v rodině, ve které byl alkohol součástí každodenního života. Ve třech letech jsem byl odebrán od matky, od sedmnácti jsem se o sebe staral sám. Zažil jsem složité rodinné vztahy, ztráty blízkých lidí, rozvod, vážné úrazy i období, kdy jsem svůj život nezvládal tak, jak jsem si myslel.
Závislost znám z několika stran. Jako dítě člověka, který měl problém s alkoholem. Jako partner ve spoluzávislém vztahu. A nakonec jako závislý člověk.
V roce 2009 jsem poprvé nastoupil léčbu. Nebyl to ještě konec mého problému. Cesta ke změně byla mnohem delší.
Přišel jsem o několik lidí, kterí pro mě byli důležití. O matku, babičku, bývalou manželku, partnerku i nejblížšího přítele. Některé z těchto ztrát přišly náhle, jiné byly součástí mnohem delšího příběhu.
Potkal jsem ale také člověka, který zásadně změnil můj život. Terapeuta, který mi pomohl najít cestu k abstinenci. Neudělal tu změnu za mě. Pomohl mi uvěřit, že ji dokážu udělat já.
Dnes jedenáct let abstinuji. Žiju spokojený a vyrovnaný život. Ne proto, že bych už neměl problémy, pochybnosti nebo těžké chvíle. Naučil jsem se ale zacházet s nimi jinak.
Umím si nastavovat své hranice a respektovat hranice druhých. Umím říct ne, říct si o pomoc i přiznat, že něco nevím nebo nezvládám. Učím se přijímat věci, které změnit nemohu, a převzít odpovědnost za ty, které změnit můžu.
A samozřejmě občas něco pokazím. Něco řeknu špatně, udělám chybu nebo se zachovám jinak, než bych chtěl. Rozdíl je v tom, že dnes už vím, že chyba není konec světa. Můžu ji přiznat, omluvit se, něco napravit – ale také se zastavit a zkusit pochopit, proč se to stalo. Vzit ji jako příležitost něco se o sobě naučit, něco pochopit a příště třeba jednat jinak. A pak jít dál.
Možná právě to pro mě znamená žít spokojeně – ne mít život bez problémů a chyb, ale umět je přijmout, něco díky nim pochopit a neztratit přitom sám sebe.
Můj příběh není návod na ten váš
Neříkám to všechno proto, abych svůj příběh porovnával s vaším. Bolest ani trápení se nedají měřit. Říkám to proto, abyste věděli, že když mluvím o závislosti, ztrátě, vztažích, pádech nebo hledání nové cesty, neznám je jen z knih.
Zároveň vím, že to, co pomohlo mně, nemusí pomoci vám. Každý máme jiný příběh, jiné zkušenosti a jiné potřeby. A vlastní zkušenost sama o sobě z nikoho nedělá odborníka na život druhých lidí.
Proto se učím se svou zkušeností pracovat tak, aby nepřekážela té vaší. Aby mi pomáhala lépe naslouchat a rozumět, ne radit podle sebe.
Osobní zkušenost. A k ní vzdělávání.
Absolvoval jsem certifikovaný sebezkušenostní výcvik a kurz efektivní komunikace v rámci Psychosociálního výcviku IVPP. Více než patnáct let mám také osobní zkušenost s individuální a skupinovou terapií.
Průběžně se vzdělávám a studuji. V současnosti procházím ročním výcvikem krizové intervence.
Nenabízím psychoterapii. Nabízím peer podporu – rozhovor člověka s člověkem, vlastní zkušenost, naslouchání a bezpečný prostor pro hledání vaší cesty.
Vím, jaké je ztratit cestu.
A vím, že je možné ji znovu najít.
Find your way